Andrew Wiles

Andrew Wiles
Andrew Wiles (2005)
Andrew Wiles (2005)
Narození11. dubna 1953 (71 let)
Cambridge
Alma materMertonova kolej (1971–1974)
Univerzita v Cambridgi (do 1980)
King's College School
Clare College
The Leys School
PracovištěUniverzita v Cambridgi (1975–1980)
Harvardova univerzita (1977–1980)
Princetonská univerzita
Institut pro pokročilé studium
Oborteorie čísel
OceněníWhiteheadova cena (1988)
společník Královské společnosti (1989)
Rolf Schock Prize in Mathematics (1995)
Fermatova cena (1995)
Maryam Mirzakhani Prize in Mathematics (1996)
… více na Wikidatech
RodičeMaurice Wiles a Paddy Mowll
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrew John Wiles (* 11. dubna 1953 Cambridge) je britský matematik žijící v USA, držitel mnoha vědeckých ocenění a člen několika vědeckých společností. Proslavil se zejména svým důkazem Velké Fermatovy věty, získaným roku 1994.

Život a vědecká dráha

Již ve svých deseti letech našel knihu, ve které byla Velká Fermatova věta, usoudil, že její formulace je tak jednoduchá, že i on ji ve svých deseti letech byl schopen pochopit. Od té chvíle věděl, že tento problém neopustí, dokud jej sám nevyřeší.[1]

V Cambridgi získal základní a středoškolské vzdělání. Na Oxfordské univerzitě získal v roce 1974 titul bakaláře, pak v roce 1980 titul Ph.D. Následně se stal profesorem na Princetonské univerzitě, působil ve Francii a pak ve stopách svého otce na Oxfordu.

Kromě důkazu Velké Fermatovy věty, vytvořeného s pomocí Richarda Taylora, získal další důležité výsledky v oblasti teorie čísel. V současnosti je profesorem a vedoucím katedry matematiky na Princetonské univerzitě. Za svůj největší objev byl oceněn celou řadou cen a vyznamenání; v roce 2016 obdržel Abelovu cenu.

O Fermatově problému a jeho řešení vyšla kniha Simona Singha: Fermat's Last Theorem (v češtině Velká Fermatova věta, Academia, 2000).

Odkazy

Reference

  1. SINGH, Simon. Velká Fermatova věta : dramatická historie řešení největšího matematického problému. 3. vyd. Praha: Academia, Dokořán, 2007. 286 s. ISBN 9788020014832. OCLC 137331186 

Literatura

  • WILES, Andrew. Modular elliptic curves and Fermat's Last Theorem. Annals of Mathematics. Roč. 2005, čís. 142, s. 443–551. Dostupné online [cit. 2016-07-09]. ISSN 0003-486X. (anglicky)  Archivováno 10. 5. 2011 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Držitelé Abelovy ceny
Jean-Pierre Serre (2003) • Michael Atiyah, Isadore Singer (2004) • Peter Lax (2005) • Lennart Carleson (2006) • Srinivasa Varadhan (2007) • John Griggs Thompson, Jacques Tits (2008) • Michail Gromov (2009) • John Tate (2010) • John Milnor (2011) • Endre Szemerédi (2012) • Pierre Deligne (2013) • Jakov Sinaj (2014) • John Forbes Nash, Louis Nirenberg (2015) • Andrew Wiles (2016) • Yves Meyer (2017) • Robert Langlands (2018) • Karen Uhlenbeck (2019)
Nositelé Wolfovy ceny za matematiku
1978–1979
1980–1989

Henri Cartan / Andrej Nikolajevič Kolmogorov (1980) • Lars Ahlfors / Oscar Zariski (1981) • Hassler Whitney / Mark Grigorievič Krejn (1982) • Čchen Sing-šen / Pál Erdős (1983/84) • Kunihiko Kodaira / Hans Lewy (1984/85) • Samuel Eilenberg / Atle Selberg (1986) • Kijoši Itó / Peter Lax (1987) • Friedrich Hirzebruch / Lars Hörmander (1988) • Alberto Calderón / John Milnor (1989)

1990–1999

Ennio De Giorgi / Ilja Pjatěckij-Šapiro (1990) • Lennart Carleson / John Griggs Thompson (1992) • Michail Gromov / Jacques Tits (1993) • Jürgen Moser (1994/95) • Robert Langlands / Andrew Wiles (1995/96) • Joseph Keller / Jakov Sinaj (1996/97) • László Lovász / Elias Menachem Stein (1999)

2000–2009
2010–2019

Čchiou Čcheng-tung / Dennis Sullivan (2010) • Michael Aschbacher / Luís Angel Caffarelli (2012) • George Mostow / Michael Artin (2013) • Peter Sarnak (2014) • James Arthur (2015) • Richard Schoen / Charles Fefferman (2017) • Alexandr Alexandrovič Bejlinson / Vladimir Geršonovič Drinfeld (2018) • Jean-François Le Gall / Gregory F. Lawler (2019)

2020–2029

Simon Donaldson / Jakov Matvejevič Eliašberg (2020) • George Lusztig (2022)

Autoritní data Editovat na Wikidatech