Brom

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Brom
[Ar] 3d10 4s2 4p5 79 Br 35
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Brom, Br, 35
Cizojazyčné názvy	lat. Bromum
Skupina, perioda, blok	17. skupina, 4. perioda, blok p
Chemická skupina	Halogeny
Koncentrace v zemské kůře	1,62 až 3 ppm
Koncentrace v mořské vodě	67 mg/l
Vzhled	Červenohnědá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	7726-95-6
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	79,904
Atomový poloměr	120 pm
Kovalentní poloměr	120 pm
Van der Waalsův poloměr	185 pm
Iontový poloměr	195 pm
Elektronová konfigurace	[Ar] 3d10 4s2 4p5
Oxidační čísla	−I, I, III,IV, V, VII
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	2,96
Ionizační energie
První	1139,9 KJ/mol
Druhá	2103 KJ/mol
Třetí	3470 KJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	Kosočtverečná
Molární objem	19,78×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota	3,1028 g/cm3
Skupenství	Kapalné
Tlak syté páry	100 Pa při 220K
Rychlost zvuku	206 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	0,122 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	−7,35 °C (265,8 K)
Teplota varu	58,85 °C (332 K)
Skupenské teplo tání	10,571 KJ/mol
Skupenské teplo varu	29,96 KJ/mol
Měrná tepelná kapacita	75,69 Jmol−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Elektrická vodivost	1,1×10−10 S/m
Měrný elektrický odpor	7,8×1010 nΩ·m
Standardní elektrodový potenciál	1,065 V
Magnetické chování	Diamagnetický
Bezpečnost
GHS05 GHS06 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R26, R35, R50
S-věty	S1/2, S7/9, S26, S45, S61
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 77Br umělý 57,04 hodiny ε β+ 1,365 77Se 78Br umělý 6,45 minuty ε β+ 3,574 4 78Se 79Br 50,69% je stabilní s 44 neutrony 80Br umělý 17,68 minuty β− 2,004 4 80Kr ε β+ 1,870 5 80Se 81Br 49,31% je stabilní s 46 neutrony 82Br umělý 35,3 hodiny β− 3,093 82Kr 83Br umělý 2,40 hodiny β− 0,972 83Kr
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Cl ⋏ Selen ≺ Br ≻ Krypton ⋎ I

Brom (též bróm,^[2] chemická značka Br, latinsky Bromum) je prvek ze skupiny halogenů, za normálních podmínek toxická, červenohnědá kapalina.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Brom je velmi reaktivní prvek, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1826 Antoinem Balardem.

Výskyt a výroba

Na Zemi je brom přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero). Mineralogicky doprovázejí sloučeniny bromu analogické sloučeniny chloru, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích.

Relativní zastoupení bromu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je brom přítomen v koncentraci 2–3 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina bromu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 67 mg/l. Předpokládá se, že ve Vesmíru na 1 atom bromu připadá 1 miliarda atomů vodíku.

Brom se průmyslově vyrábí chlorováním mořské vody, popř. solanky (koncentrovaného roztoku mořské soli) při pH kolem 3,5. Vyloučený elementární brom se z vody odstraňuje probubláním proudem vzduchu a následnou kondenzací ochlazením par.

Sloučeniny a využití

Elementární brom je velmi silné oxidační činidlo. Je značně toxický. Díky poměrně nízkému bodu varu se rychle odpařuje a jeho páry ve vyšších koncentracích mohou způsobit smrt zadušením, i v nižších koncentracích však poškozují pokožku a především oči.

Ve sloučeninách se brom vyskytuje v mocenství Br⁻, Br⁺, Br³⁺, Br⁵⁺ a Br⁷⁺.

V každém z uvedených mocenství vytváří brom příslušnou kyselinu.

• v mocenství Br⁻ vytváří brom bromovodík HBr, jehož následným rozpuštěním ve vodě vzniká kyselina bromovodíková HBr
• kyselina bromná HBrO odpovídá valenci Br⁺
• v mocenství Br³⁺ je známa kyselina bromitá HBrO₂
• kyselina bromičná HBrO₃ odpovídá valenci Br⁵⁺

Praktický význam mají pouze soli některých z uvedených kyselin. Např. nerozpustný bromid stříbrný, AgBr, nachází využití ve fotografickém průmyslu. V první světové válce byl od roku 1915 využíván jako chemická zbraň, většinou ve směsi s chlorem.

Mezi další sloučeniny bromu patří např. bromoform.

Průmyslové se využívají některé bromované sloučeniny jako tzv. zhášeče nebo zpomalovače hoření, jde např. o polybromované difenyletery (PBDE), hexabromcyklododekan (HBCD), polybromované bifenyly (PBB) a bromované bisfenoly (například tetrabrombisfenol A).^[3]

Brom obsahují i některé léky, např. bromhexin, ambroxol.

Odkazy

Reference

Literatura

• Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
• Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu brom na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo brom ve Wikislovníku