Cesta do Canossy

Dobová miniatura
Papež Řehoř VII. a císař Jindřich IV. v Canosse. Moderní malba (z 30. let 20. stol.) německého malíře Michaela Zeno Diemera

Cestu do Canossy uskutečnil římský král Jindřich IV. v lednu 1077. Pěšky jako kajícník putoval ze Špýru přes Alpy do severoitalského hradu Canossa, aby zde u papeže Řehoře VII. vyprosil zrušení církevní klatby. Byl to vrcholný okamžik papežského triumfu ve sporu o investituru a úsloví „cesta do Canossy“ se často používá i jako metafora pro ponižující prosbu o milost.

Příčiny

Podrobnější informace naleznete v článku Boj o investituru.

V 11. století vyvrcholil zápas mezi papežstvím a císařstvím o tzv. investituru, tedy obsazovaní církevních úřadů. Když papež Řehoř VII. vydal svůj Dictatus papae, ve kterém shrnul svoje cíle, které sledovaly odstranění laické investitury, reagoval římský král Jindřich IV. (*1050, vládl 1056–1106) svoláním synody říšského duchovenstva, na kterém prohlásil Řehoře za sesazeného a popřel platnost Dictatu. Papež reagoval klatbou a zprostil Jindřichovy poddané podřízenosti. Šlechta v Říši využila této situace, která krále oslabovala a dala králi roční ultimatum, během kterého se měl smířit s papežem, jinak si zvolí nového krále.

Canossa

Když Jindřich dorazil v lednu 1077 před hrad hraběnky Matyldy Toskánské, čekal v rouchu kajícníka naboso ve sněhu tři dny, než jej Řehoř přijal. 28. ledna pak papeže požádal o odpuštění a omluvil se mu. Papež z Jindřicha následně sňal klatbu. Během Jindřichova návratu do Německa, v březnu 1077 ale říšská šlechta zvolila vzdorokrále Rudolfa z Rheinsfeldenu. Nastala občanská válka, Jindřich se opět dostal do papežské klatby tři roky po Canosse, v roce 1080 také nechal zvolit svého vzdoropapeže Klimenta III.

Konkordát wormský

Podrobnější informace naleznete v článku Wormský konkordát.

Papež Řehoř VII. zemřel v Salernu v roce 1085, krátce poté, co Jindřich IV. dobyl Řím a nechal se korunovat císařem. Spor o investituru v Říši byl ukončen až za vlády Jindřicha V. v roce 1122, kdy byl ve Wormsu přijat konkordát, který investituru rozdělil na část laickou a duchovní. Spory papežství a císařství ale provázely i vládu štaufského rodu ve 12. a 13. století a i v této době docházelo k volbám vzdoropapežů a vzdorokrálů. Obdobná opatření, jakým byl konkordát, byla již na počátku 12. století učiněna také ve Francii a Anglii.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • BNF: cb12648584g (data)
  • GND: 4147254-8
  • SUDOC: 111971241