Inkviziční řízení

Inkviziční řízení je právní systém, v němž je soud nebo jeho část aktivně zapojena do vyhledávání důkazů případu, opak tohoto řízení je obžalovací řízení, v němž má soud hrát výhradně roli nestranného rozhodčího mezi stranami. Inkviziční řízení se používá ve většině zemí Latinské Ameriky.

Inkviziční systém řeší otázky trestního řízení, ne však otázky hmotného práva; tj. určuje jak v trestní věci probíhá vyšetřování a soud, ale nikoliv druhy trestných činů, které mohou být stíhány ani rozsudky, které mohou být vyneseny. Nejčastěji se užívá v občanskoprávních řízeních. Někteří právníci však tuto dichotomii nepřipouštějí – považují proceduru a typ hmotného práva za propojené a toto propojení za část právní teorie, která je v různých právních kulturách aplikována odlišně.

V některých jurisdikcích smí soudce v procesu klást otázky svědkům a účastnit se tak hledání důkazů, i když jinak jde o kontradiktorní řízení. Pravidla důkazní přípustnosti mohou také dovolit soudci jednat spíše jako vyšetřovatel než rozhodce spravedlnosti.

Mezinárodní tribunály založené k souzení zločinů proti lidskosti jako Norimberský tribunál a Mezinárodní soudní dvůr jsou příkladem užití spíše inkvizičního než kontradiktorního modelu řízení.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.