Jean-Hugues Anglade

Jean-Hugues Anglade
Jean-Hugues Anglade na Benátském filmovém festivalu v roce 2009
Jean-Hugues Anglade na Benátském filmovém festivalu v roce 2009
Narození29. července 1955 (68 let)
Thouars, Deux-Sèvres, FrancieFrancie Francie
Alma materNárodní vyšší konzervatoř dramatického umění
Aktivní roky1977–dodnes
César
Nejlepší herec ve vedlejší roli
1995 – Královna Margot
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Hugues Anglade (* 29. července 1955 Thouars, Deux-Sèvres) je francouzský filmový a televizní herec, režisér a scenárista, držitel Césara.

Život a kariéra

Narodil se do rodiny veterináře a sociální pracovnice. Herectví vystudoval na pařížské konzervatoři CNSAD, kde byl jeho učitelem Antoine Vitez.

Od roku 1977 hrál v divadle a v televizi. V roce 1983 hrál ve svém prvním významnějším filmu Poraněný člověk, ve kterém přesvědčivě ztvárnil postavu homosexuála a za svůj výkon byl poprvé nominován na Césara.

V osmdesátých a devadesátých letech 20. století byl na Césara nominován celkem šestkrát. K významnějším nebo známějším filmům, ve kterých hrál, patří například Podzemka (1985), Brutální Nikita (1990) a Leon (1994) od Luca Bessona nebo Královna Margot z roku 1994, za kterou získal o rok později svého jediného Césara.

Celkem hrál v přibližně sedmdesáti filmech a seriálech. Od roku 2000 notně spolupracuje s televizí a hraje v mnoha snímcích zahraničních režisérů, většinou ale nevalné umělecké úrovně. K nejkvalitnějším titulům nového tisíciletí, ve kterých se objevil, patří francouzský televizní seriál Zvláštní jednotka, který připravuje Olivier Marchal.

Kromě herecké činnosti napsal několik knih.

21. srpna 2015 byl lehce zraněn během útoku islamisty vyzbrojeného útočnou puškou AKM na rychlovlak Thalys.[1]

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

Televize

  • 1983 : Na příkaz krále (Par ordre du Roy), televizní film, režie Pierre Dumayet a Michel Mitrani
  • 2005 : Není nebe nad Afrikou (Kein Himmel über Afrika), televizní film, režie Roland Suso Richter
  • 2008 : Neptunův trojzubec (Sous les vents de Neptune), televizní film, režie Josée Dayan
  • 2009 : Zvláštní jednotka (Braquo), televizní seriál, režie Olivier Marchal a Frédéric Schoendoerffer
  • 2010 : Obávané místo (Collection Fred Vargas: Un lieu incertain), televizní film, režie Josée Dayan

Ocenění

César

Ocenění
Nominace

Jiná ocenění

Reference

  1. ↑ Útočník z rychlovlaku údajně patří k islamistům. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-08-22 [cit. 2015-10-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Držitelé Césara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli
1976–1979
1976 Jean Rochefort (Ať začne slavnost...) • 1977 Claude Brasseur (Záletník) • 1978 Jacques Dufilho (Krab bubeník) • 1979 Jacques Villeret (Robert a Robert)
1980–1989
1980 Jean Bouise (Hlavička) • 1981 Jacques Dufilho (Špatný syn) • 1982 Guy Marchand (Svědek) • 1983 Jean Carmet (Bídníci) • 1984 Richard Anconina (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Richard Bohringer (Zúčtování) • 1986 Michel Boujenah (Tři muži a nemluvně) • 1987 Pierre Arditi (Mélo) • 1988 Jean-Claude Brialy (Les Innocents) • 1989 Patrick Chesnais (Předčitatelka)
1990–1999
1990 Robert Hirsch (Hiver 54, l'abbé Pierre) • 1991 Jacques Weber (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jean Carmet (Děkuji, živote) • 1993 André Dussollier (Srdce v zimě) • 1994 Fabrice Luchini (Tout ça... pour ça!) • 1995 Jean-Hugues Anglade (Královna Margot) • 1996 Eddy Mitchell (Le bonheur est dans le pré) • 1997 Jean-Pierre Darroussin (Rodinný průvan) • 1998 Jean-Pierre Bacri (Stará známá písnička) • 1999 Daniel Prévost (Blbec k večeři)
2000–2009
2000 François Berléand (Můj malý podnik) • 2001 Gérard Lanvin (Někdo to rád jinak) • 2002 André Dussollier (Důstojnický pokoj) • 2003 Bernard Le Coq (Se souvenir des belles choses) • 2004 Darry Cowl (Na ústa ne) • 2005 Clovis Cornillac (Lži a zrady) • 2006 Niels Arestrup (Tlukot mého srdce se zastavil) • 2007 Kad Merad (Neboj, jsem v pořádku) • 2008 Sami Bouajila (Svědci) • 2009 Jean-Paul Roussillon (Vánoční příběh)
2010–2019
2010 Niels Arestrup (Prorok) • 2011 Michael Lonsdale (O bozích a lidech) • 2012 Michel Blanc (Ministr) • 2013 Guillaume de Tonquédec (Jméno) • 2014 Niels Arestrup (Zamini) • 2015 Reda Kateb (Hippocrate) • 2016 Benoît Magimel (Hlavu vzhůru!) • 2017 James Thierrée (Monsieur Chocolat)• 2018 Antoine Reinartz (120 BPM) • 2019 Philippe Katerine (Utop se, nebo plav)
2020–dodnes
2020 Swann Arlaud (Chvála Bohu) • 2021 Nicolas Marié (Sbohem, blbci!) • 2022 Vincent Lacoste (Ztracené iluze) • 2023 Bouli Lanners (Noc 12.)
Držitelé Ceny Jeana Gabina (1981–2006) a Ceny Patricka Dewaere (od 2008)
Cena Jeana Gabina
Thierry Lhermitte (1981) • Gérard Lanvin (1982) • Gérard Darmon (1983) • François Cluzet (1984) • Christophe Malavoy (1985) • Tchéky Karyo (1986) • Jean-Hugues Anglade (1987) • Thierry Frémont (1988) • Vincent Lindon (1989) • Lambert Wilson (1990) • Fabrice Luchini (1991) • Vincent Perez (1992) • Olivier Martinez (1993) • Manuel Blanc (1994) • Mathieu Kassovitz (1995) • Guillaume Depardieu (1996) • Yvan Attal (1997) • Vincent Elbaz (1998) • Samuel Le Bihan (1999) • Guillaume Canet (2000) • José Garcia (2001) • Benoît Poelvoorde (2002) • Johnny Hallyday (2003) • Loránt Deutsch (2004) • Clovis Cornillac (2005) • Jérémie Renier (2006)
Cena Patricka Dewaere
Jocelyn Quivrin (2008) • Louis Garrel (2009) • Tahar Rahim (2010) • Gilles Lellouche (2011) • JoeyStarr (2012) • Raphaël Personnaz (2013) • Pierre Niney (2014) • Reda Kateb (2015) • Vincent Lacoste (2016) • Nahuel Pérez Biscayart (2018) • Philippe Katerine (2019)
Autoritní data Editovat na Wikidatech