Kurčatovův institut

Kurčatovův institut


Zakladatel	Igor Vasiljevič Kurčatov
Vznik	11. února 1943
Souřadnice	55°48′5″ s. š., 37°28′37″ v. d.
Lídr	Mikhail Kovalchuk
Mateřská organizace	vláda Ruské federace
Ocenění	Leninův řád Řád Říjnové revoluce
Oficiální web	nrcki.ru

multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kurčatovův institut (Курчатовский институт) je ústav, zabývající se výzkumem a vývojem v oboru jaderné fyziky a chemie. Sídlí v Moskvě a je pojmenován podle významného ruského fyzika Igora Kurčatova.

Historie

Kurčatovův institut byl založen v roce 1943,^[1] s původním cílem vývoje jaderných zbraní.^[2]^[3]^[4]^[5] Do roku 1955 byl znám pod tajným jménem "Laboratoř č. 2 Akademie věd SSSR",^[1] poté byl přejmenován na Institut pro atomovou energii I. V. Kurčatova^[1]. Většina sovětských jaderných reaktorů byla navržena v tomto ústavu, včetně F-1, který byl postaven a provozován přímo v ústavu, a který byl prvním jaderným reaktorem mimo Severní Ameriku, který udržel kritičnost.

Od roku 1955 byl také sídlem pro významné vědecké experimentální práce v oblasti termonukleární fúze a fyziky plazmatu. Byly zde vyvinuty první tokamakové systémy, z nichž nejúspěšnější byl T-3 a jeho větší verze T-4. T-4 byl testován v roce 1968 v Novosibirsku, kde byla provedena první kvazistacionární reakce termonukleární fúze.

Až do roku 1991 dohlíželo na řízení Kurčatovova institutu ministerstvo atomové energie. Po transformaci na Státní vědecké centrum v listopadu 1991 byl ústav podřízen přímo ruské vládě. Podle zakládací listiny ústavu je ředitel ústavu jmenován předsedou vlády, na základě doporučení Rosatomu. V únoru 2005 byl jmenován ředitelem ústavu Michail Kovalčuk^[5]^[6]; od roku 2015 je prezidentem^[7] Institutu, zatímco funkce ředitele byla postupně obsazena V. Ilgisonisem^[8], D. Minkinem a (od listopadu 2018) Alexandrem Blagovem^[9].

V únoru 2007 vyhrál Kurčatovův institut výběrové řízení a stal se hlavní organizací, která koordinuje výzkum v oblasti nanotechnologií v Rusku.

Projekty

Kurčatovův institut se podílí i na následujících výzkumných projektech:

ITER – mezinárodní experimentální termonukleární reaktor, Saint-Paul-lès-Durance, Francie
FAIR – zařízení pro antiprotonový a iontový výzkum, Darmstadt, Německo
IGNITOR – verze tokamaku (fúzního reaktoru), vyvíjená v Itálii

Literatura

HOLLOWAY, David. Stalin a bomba: Sovětský svaz a jaderná energie 1939-1956. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 572 s., [24] s. obr. příl. Stíny; sv. 6. ISBN 978-80-200-1642-3

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurchatov Institute na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-09-12]. Heslo ́КУРЧА́ТОВСКИЙ ИНСТИТУ́Т. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-07. (rusky)
↑ ГОНЧАРОВ, Герман Арсеньевич; РЯБЕВ, Лев Дмитриевич. О создании первой отечественной атомной бомбы. Успехи физических наук. 2001-01-01, roč. 171, čís. 1, s. 79–104. Dostupné online [cit. 2020-09-12]. ISSN 0042-1294. (rusky)
↑ Постановление ГКО № 7102сс/ов от 08.12.44 — Викитека. ru.wikisource.org [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
↑ Распоряжение ГКО № 9887сс/оп от 20.08.45 — Викитека. ru.wikisource.org [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Основные этапы развития. web.archive.org [online]. 2016-03-26 [cit. 2020-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-26.
↑ Федеральный закон № 220 "О национальном исследовательском центре "Курчатовский институт". web.archive.org [online]. 2016-03-02 [cit. 2020-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-02.
↑ Посещение Курчатовского института. Президент России [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online. (rusky)
↑ Медведев назначил директором "Курчатовского института" Виктора Ильгисониса. ТАСС [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
↑ http://static.government.ru/media/files/AtWfw1uIqV96r3KKGAD74wrFbLgHAaOj.pdf