Loyset Compère
| Loyset Compère | |
|---|---|
| Narození | 1445 diecéze arraská |
| Úmrtí | 16. srpna 1518 (ve věku 72–73 let) Saint-Quentin |
| Povolání | hudební skladatel, kantor a katolický kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Loyset Compère (kolem 1450 Henegavsko – 16. srpna 1518 Saint-Quentin[1]) byl franko-vlámský hudební skladatel.
Život
Životopisných informací o Compèrovi se dochovalo jen málo.[2] Narodil se v henegavském hrabství,[1][3] jeho rodina podle údajů zaznamenaných v kronice Jeana Molineta pocházela ze Saint-Omeru.[2] Vzdělání pravděpodobně získal v Saint-Quentinu, kde byl členem chlapeckého sboru.[2] V letech 1474 až 1475 byl zpěvákem na dvoře vévody Galeazza Marie Sforzy v Miláně,[2][4] kde byl v účetních knihách veden pod jménem Aluyseto.[2] Další informace o něm pochází z roku 1486, kdy je zaznamenán jako zpěvák v kapele francouzského krále Karla VIII.[1][2][4] Je známo, že panovníka doprovázel při invazi do Itálie v roce 1494.[3] Ke konci života zastával církevní funkce.[1][4] V letech 1498–1500 žil v Cambrai, od roku 1500 v Douai.[2] Před smrtí zastával funkci kanovníka v kolegiátním kostele v Saint-Quentinu, kde je i pohřben.[2]
Dílo
Za svého života se Compère těšil velkému uznání, o čemž svědčí obsah epitafu na náhrobku a četné zmínky v dobových textech. Zmiňuje se o něm Franchinus Gaffurius v pojednání Practica musicae (1496), Guillaume Crétin v nářku nad Ockeghemovou smrtí, Eloy d'Amerval v Le livre de la deablerie (1508) stejně jako François Rabelais v prologu IV. dílu Gargantuy a Pantagruela.[2] Compère se znal se slavnými básníky a spisovateli své doby včetně Jeana Molineta, Jeana Lemaire de Belges a vévody Jana II. Bourbonského, jejichž texty zhudebnil.[2] Jeho díla byla velmi oblíbená a dochovala se v četných opisech a tiscích.[2]
Compère napsal dvě čtyřhlasé mše (L'homme armé a Allez regretz), čtyřhlasé mešní části (Kyrie, Gloria, Credo, Credo "Mon père", Sanctus), tři cykly mešních motetů (Missa Ave Domine Jesu Christe pro 4 nebo 5 hlasů, Missa Hodie nobis de Virgine pro 4 hlasy a Missa Galeazesca pro 5 hlasů), 25 motetů pro 3-5 hlasů, 5 motetových šansonů pro 3 hlasy, 52 šansonů pro 3-4 hlasy, dvě frottoly pro 4 hlasy.[2].
Nejvýznamnější částí Compèrovy tvorby jsou šansony, které byly ve své době velmi populární.[2] Několik jich vydal v roce 1501 ve sbírce Harmonice Musices Odhecaton Ottaviano Petrucci.[2] Na příkladu šansonů je vidět Compèrův postupný stylový vývoj. Starší tříhlasé chansony navazují na tradice burgundské školy a využívají techniku cantus firmus; v mladších čtyřhlasých skladbách je patrný silný vliv italské frottoly, vyznačující se jednoduchým textem a homofonním charakterem.[2][3]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Loyset Compère na polské Wikipedii.
- ↑ a b c d The Harvard Biographical Dictionary of Music. Cambridge: Harvard University Press, 1996. ISBN 0-674-37299-9. S. 171. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Encyklopedia Muzyczna PWM. Kraków: Polskie Wydawnictwo Muzyczne, 1984. ISBN 83-224-0223-6. S. 233–234. (polsky) Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b c Melvin P. Unger. Historical Dictionary of Choral Music. Lanham: Scarecrow Press, 2010. ISBN 978-0-8108-5751-3. S. 85–86. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b c Encyklopedia muzyki. Red. Andrzej Chodkowski. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2006. ISBN 978-83-01-13410-5. S. 163. (polsky) Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Loyset Compère na Wikimedia Commons
| Franko-vlámská škola | |
|---|---|
| První generace | |
| Druhá generace | |
| Třetí generace | |
| Čtvrtá generace | |
| Pátá generace | |
Autoritní data  |
|
|---|
Portály: Francie | Hudba | Lidé
