Mandloň obecná

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: Celkově upravit - Část "Skořápka","Požadavky na stanoviště", "Přednosti a Nedostatky" jsou generalizované vlastnosti odrůd. Jako článek o mandloních nevhodné.

Mandloň obecná
Mandloň obecná (Prunus dulcis)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Rod	slivoň (Prunus)
Binomické jméno
Prunus dulcis D.A.Webb, 1967
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mandloň obecná (Prunus dulcis) je strom z rozsáhlého rodu Prunus, kam patří také broskvoň, třešeň nebo švestka.

Původ

Pochází ze severní Afriky a západní Asie. Pěstuje se v teplých oblastech Evropy, v okolí Středozemního moře zplaňuje. Po druhé světové válce byly na Moravě vysázeny poměrně rozsáhlé mandloňové sady, z nichž na konci 20. století zůstaly jen dva malé sady s necelou tisícovkou mandloní a společnou rozlohou asi 4,5 ha, které jsou městem Hustopeče udržovány jako turistická atrakce.

Popis

Mandloň je keřovitá nebo stromovitá rostlina dosahující výšky 5 metrů. Vytváří široké, mírně převislé, zahuštěné koruny ve tvaru kruhové výseče. Stromy rostou velmi bujně ve školce i na trvalém stanovišti.

Větve a letorosty

Kosterní větve rostou mírně šikmo nahoru, v pozdějším věku jsou jejich konce mírně převislé. Letorosty jsou středně dlouhé, v plné plodnosti krátké a tenké, zprvu zelené, pak do hněda zbarvené. Lenticely jsou světlé, ve větším množství, mírně patrné. Kosterní větve vyrůstají pod úhlem 60 °. Jsou rovné, horní převislé, dosti dobře se rozvětvují. Letorosty jsou dlouhé, světle šedozelené, na sluneční straně načervenalé.

Květy

Květy jsou velké (průměr 3,5 cm). Korunní plátky jsou opakvejčité. Barvu mají bílou až narůžovělou, nepřekrývají se nebo se jen mírně překrývají. Čnělka je středně silná, delší než tyčinky. Semeník je protáhlý, mírně plstnatý. Vnitřní strana kalichu je žlutá až oranžová, vnější strana je tmavě zelená až nafialovělá. Květy jsou velké (průměr 3,2 cm), téměř bílé. Čnělka dosahuje dvou třetin délky tyčinek.

Plody

Plodem mandloně je peckovice se zeleným chlupatým povrchem. Uvnitř se skrývá zploštělé semeno s dírkovaným povrchem. Rubina plodu je silná, s drobnými tečkami. V době zralosti se zbarvuje do hnědofialova a otevírá se. Rubina je tmavě zelená.

Skořápka

Skořápka jednoho druhu je polopapírová, zvrásnělá, korkovitá, světle hnědé až šedohnědé barvy. Luštitelnost jádra je dobrá. Skořápka jiného druhu je pevná, okraj jejích polovin je středně výrazný. Povrch je drsný s malými prohlubněmi. Barvu má světle hnědou.

Požadavky na stanoviště

Mandloni se nejlépe daří v otevřené poloze v teplých propustných půdách, které jsou dobře zásobeny živinami a přiměřeně vláhou. Nesnášejí půdy s kyselou reakcí a vysokou hladinou podzemní vody.

Přednosti

Mandloň (prunus dulcis) se využívá jako podnož pro roubování broskvoní, samotných mandloní ale i meruněk.

Mandloňové podnože jsou odolné vůči suchu. Mandloňové podnože také netrpí klejotokem, který může být častý u meruněk.

Nedostatky

Pozdní zralost, střídavá plodnost, cizosprašnost, menší podíl jádra na celkové hmotnosti pecky.

Odkazy

Související články

• Mandle
• mandloň bucharská
• mandloň kansuská
• mandloň nízká
• mandloň trojlaločná

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mandloň obecná na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.