Manuel Blanco Encalada
| Manuel José Blanco y Calvo de Encalada | |
|---|---|
 | |
| 1. prezident Chile | |
| Ve funkci: 9. července 1826 – 9. září 1826 | |
| Viceprezident | Agustín Eyzaguirre |
| Předchůdce | funkce vznikla |
| Nástupce | Agustín Eyzaguirre |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nestraník |
| Vojenská služba | |
| Bitvy/války |
|
| Narození | 21. dubna 1790  Buenos Aires, Místokrálovství Río de la Plata |
| Úmrtí | 5. září 1876 (ve věku 86 let)  Santiago, Chile |
| Národnost | chilská |
| Choť | Carmen Gana López (1818–1876) |
| Rodiče | Manuel Lorenz Blanco Cicerón (otec) Mercedes Calvo de Encalada y Recabarren (matka) |
| Příbuzní | Ventura Blanco Encalada (bratr) |
| Alma mater | Military Naval Academy |
| Profese | diplomat, politik a voják |
| Podpis |  |
| Commons | Manuel Blanco Encalada |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Manuel José Blanco y Calvo de Encalada (21. dubna 1790 Buenos Aires – 5. září 1876 Santiago) byl viceadmirál Chilského námořnictva, politická osobnost, první prezident Chile.
Životopis
Narodil se 21. dubna 1790 v Buenos Aires. Blanco Encalada byl synem Španěla Manuela Lorenza Blanca Ciceróna a chilské Mercedes Calvo de Encalada y Recabarren. Byl vycvičen pro námořnictvo ve Španělsku. Později, během chilské války za nezávislost, se připojil k chilským silám, kde sloužil s vyznamenáním pod lordem Cochranem a povýšil ho na viceadmirála a velitele chilských sil v roce 1825, kdy se podílel na dobytí Chiloé. V následujícím roce jej kongres zvolil do nově zřízené funkce prezidenta republiky. Brzy měl několik bojů s Kongresem, který se snažil zavést federalistický systém, a během dvou měsíců odstoupil.
Později se zapojil do válek proti peruánsko-bolivijské konfederaci a španělsko-jihoamerické válce (1865–1866). Po válce se stal guvernérem Valparaíso a ministrem Francie. Byl také aktivním zednářem.[1] Blanco Encalada zemřel v Santiagu de Chile ve věku 86 let.
Kabinet
| Kabinet Blanca Enclada | ||
|---|---|---|
| Titul | Jméno | Období |
| Prezident | Manuel Blanco Encalada | 9. července–9. září 1826 |
| Ministr vlády a zahraničních věcí | Ventura Blanco Encalada | 8. března–20. října 1826 |
| Ministr války a námořnictva | José María Novoa | 8. března–21. června 1826 |
| Tomás Obejero | 21. června–26. září 1826 | |
| Ministr financí | Manuel José Gandarillas | 8. března–12. září 1826 |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manuel Blanco Encalada na anglické Wikipedii.
- ↑ La Masonería Argentina a través de sus Hombres [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-22. (španělsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Manuel Blanco Encalada na Wikimedia Commons
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Prezidenti Chile | |
|---|---|
| Manuel Blanco Encalada (1826) • Agustín Eyzaguirre (1826–1827) • Ramón Freire (1827) • Francisco Antonio Pinto (1827–1829) • Francisco Ramón Vicuña (1829) • José Tomás Ovalle (1829–1831) • Francisco Ruiz-Tagle (1831) • José Tomás Ovalle (1831) • José Joaquín Prieto (1831–1841) • Manuel Bulnes (1841–1851) • Manuel Montt (1851–1861) • José Joaquín Pérez (1861–1871) • Federico Errázuriz Zañartu (1871–1876) • Aníbal Pinto (1876–1881) • Domingo Santa María (1881–1886) • José Manuel Balmaceda (1886–1891) • Jorge Montt (1891–1896) • Federico Errázuriz Echaurren (1896–1901) • Germán Riesco (1901–1906) • Pedro Montt (1906–1910) • Emiliano Figueroa (1910) • Ramón Barros Luco (1910–1915) • Juan Luis Sanfuentes (1915–1920) • Arturo Alessandri (1920–1924) • Emiliano Figueroa (1925–1927) • Carlos Ibáñez del Campo (1927–1931) • Juan Esteban Montero (1931–1932) • Carlos Dávila (1932) • Arturo Alessandri (1932–1938) • Pedro Aguirre Cerda (1938–1941) • Jerónimo Méndez (1941–1942) • Juan Antonio Ríos (1942–1946) • Gabriel González Videla (1946–1952) • Carlos Ibáñez del Campo (1952–1958) • Jorge Alessandri (1958–1964) • Eduardo Frei Montalva (1964–1970) • Salvador Allende (1970–1973) • Augusto Pinochet (1973–1990) • Patricio Aylwin (1990–1994) • Eduardo Frei Ruiz-Tagle (1994–2000) • Ricardo Lagos (2000–2006) • Michelle Bacheletová (2006–2010) • Sebastián Piñera (2010–2014) • Michelle Bacheletová (2014–2018) • Sebastián Piñera (2018–2022) • Gabriel Boric (od 2022) | |
