Marcellin Berthelot

Marcellin Berthelot
Marcellin Pierre Eugène Berthelot
Marcellin Pierre Eugène Berthelot
Narození25. října 1827
Paříž, FrancieFrancie Francie
Úmrtí18. března 1907
Paříž, FrancieFrancie Francie
Národnostfrancouzská
Oborychemie, termochemie
Známý díkyThomsen-Berthelotův principu
OceněníCopleyho medaile (1900)
Manžel(ka)Sophie Berthelot
DětiPhilippe Berthelot
André Berthelot
René Berthelot
Daniel Berthelot
Camille Berthelot
RodičeJacques-Martin Berthelot
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Eugène Marcellin Berthelot (uváděn také Marcelin[1]; 25. října 1827 Paříž – 18. března 1907) byl francouzský chemik a politik. Zformuloval tzv. Thomsen-Berthelotův princip v oblasti termochemie. Syntetizoval mnoho organických sloučenin z anorganických látek a vyvrátil teorii vitalismu. Je považován za jednoho z největších chemiků všech dob.

Kariéra

Během roku 1851 Berthelot nastoupil Collège de France jako asistent svého bývalého učitele Antoine Jérôme Balarda, a seznámil se s celoživotním přítelem Ernestem Renanem. O tři roky později si vydobyl uznání svojí doktorskou prací na téma Sur les combinaisons de la glycérine avec les acides (tj. Sloučeniny glycerolu a kyselin), která popisuje sérii obdivuhodných výzkumů navazujících a rozšiřujících klasické dílo Michel Eugène Chevreula. V roce 1859 byl jmenován profesorem organické chemie na École Supérieure de Pharmacie. V roce 1863 se stal členem Académie Nationale de Médecine. O dva roky později přijal vedení katedry organické chemie, které byla vytvořena zvláště za jeho přispění právě na Collège de France. Byl zvolen zahraničním delegátem Královské švédské akademie věd v roce 1870. A o tři roky později vstoupil do Francouzské akademie věd, kde se stal doživotním tajemníkem v roce 1889 po Louisi Pasteurovi.

V roce 1876 byl jmenován všeobecným inspektorem vyššího vzdělání a ani po svém zvolení doživotním senátorem v roce 1881 se nepřestal aktivně zajímat o vzdělávací systém, ovlivněný i všeobecnou brannou povinností. Ve vládě úřadujícího premiéra Gobleta (1886–1887) působil jako ministr národního vzdělávání a ve vládě Bourgeoise (1895–1896) byl ministrem zahraničních věcí.

Objevy

Základní koncepce, která prostupuje celou Berthelotovou prací v oblasti chemie, definovala závislost chemických jevů na působení fyzikálních sil, které je možné určit a měřit. Když Berthelot začínal svou vědeckou dráhu, panoval všeobecný názor, že syntézu organických látek nelze vysvětlit stejnými principy jako vznik anorganických látek a že je nutné uvažovat s projevy vitalismu. Berthelot zaujal nekompromisní odpor vůči takovému názoru a syntetickou výrobou četných uhlovodíků, přírodních tuků, cukrů a dalších složek prokázal, že organické sloučeniny mohou být vytvořeny běžnými chemickými postupy a řídit se stejnými principy jako anorganické látky. Tím poukázal na tvůrčí charakter chemie, na jehož základě si umí sama realizovat abstraktní pojetí svých teorií a svého členění - na rozdíl od přírodních věd.

Publikace

Bomby používané pro výbuchy vodíku

Svá zkoumání výroby organických sloučenin publikoval v četných článcích a knihách, např. Chimie organique fondée sur la synthèse (1860) a Les Carbures d'hydrogène (1901). Deklaroval, že chemické jevy se neřídí svými zvláštními zákony, ale lze je vysvětlovat v termínech obecných zákonů mechaniky, které platí v celém vesmíru. Své prohlášení podložil množstvím experimentů popsaných ve svých publikacích Mécanique chimique (1878) a Thermochimie (1897). Tento obor studia jej přirozeně směřoval ke zkoumání výbušnin, a po teoretické bázi jej dovedl až k závěrům publikovaným v práci Sur la force de la poudre et des matières explosives (1872). To i prakticky využil jako prezident Vědeckého výboru pro obranu během obléhání Paříže v letech 1870–1871 a později jako šéf Francouzského výboru pro výbušniny.

Berthelot prováděl experimenty za účel měření tlaku plynu při explozi vodíku ve speciální nádobě vybavené pístem a snažil se jimi rozlišit spalování směsi vodíku a kyslíku od skutečné exploze.

Během pozdějšího života bádal a psal knihy o rané historii chemie jako je Les Origines de l'alchimie (1885)[2] a Introduction à l'étude de la chimie des anciens et du moyen âge (1889),[3] Také přeložil mnoho starých řeckých, syrských a arabských pojednání o alchymii a chemii, včetně Collection des anciens alchimistes grecs (1887-1888)[4] a La Chimie au moyen âge (1893).[5] Napsal Science et philosophie (1886)[6] a další četné příspěvky do La Grande Encyclopédie, kterou pomáhal založit.

  • La Révolution chimique, 1890
    La Révolution chimique, 1890

Soukromý život

Narodil se v Paříži, v rodině lékaře. Po vystudování historie a filozofie rozhodl se stát se vědcem. Oženil se Sophií Niaudetovou (1837-1907), s níž měl šest dětí[7] Marcel André (1862-1939), Marie-Hélène (1863-1895), Camille (1864-1928), Daniel (1865-1927), Philippe (1866-1934) a René (1872-1960).

Zemřel náhle 18. března 1907 krátce po smrti své ženy v Paříži a je pochován na pařížském Pantheonu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcellin Berthelot na anglické Wikipedii.

  1. Pressemappe 20. Jahrhundert, Digitalisierung der Pressearchive von HWWA und IfW
  2. Les origines de l'alchemie (Paris, G. Steinheil, 1885)
  3. Introduction à l'étude de la chimie, des anciens et du moyen âge (Paris, G. Steinheil, 1889)
  4. Collection des anciens alchimistes Grec. Volume 1, Volume 2-3 (Paris : G. Steinheil, 1887).
  5. Histoire des sciences: La chimie au moyen âge (Imprimerie nationale, 1893)
  6. Science et philosophie (Levy, 1886)
  7. – Individus at mapage.noos.fr

Literatura

  • Tento článek čerpá z (anglicky) 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain).
  • DOREMUS, CG. Pierre Eugene Marcellin Berthelot. Science. 1907, s. 592–595. DOI 10.1126/science.25.641.592. PMID 17749176. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • GRAEBE, O. Marcelin Berthelot. Berichte der deutschen chemischen Gesellschaft. 1908, s. 4805. DOI 10.1002/cber.190804103193. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcellin Berthelot na Wikimedia Commons
  • Logo Wikimedia Commons Galerie Marcellin Berthelot na Wikimedia Commons
  • Plné texty děl autora Marcellin Berthelot na projektu Gutenberg (anglicky)
  • Berthelot Archivováno 14. 7. 2021 na Wayback Machine. at www.hh.schule.de
  • Berthelot, Marcelin (1827-1907), chimiste et homme politique français at isimabomba.free.fr
  • "Pierre-Eugène-Marcelin Berthelot"at encarta.msn.com ( Archivováno 15. 4. 2005 na Wayback Machine. 2009-11-01)
  • AllRefer.com - Pierre EugEne Marcelin Berthelot (Chemistry, Biography) - Encyclopedia at reference.allrefer.com
40. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Joseph Bertrand
19001907
Marcellin Berthelot
Nástupce:
Francis Charmes
Osobnosti pohřbené v Pantheonu v Paříži
18. století
19. století
1806: François Denis Tronchet • Claude-Louis Petiet • 1807: Jean-Baptiste-Pierre Bevière • Louis-Joseph-Charles-Amable d'Albert de Luynes • Jean-Étienne-Marie Portalis • Louis-Pierre-Pantaléon Resnier • 1808: Antoine-César de Choiseul-Praslin • Jean-Frédéric Perregaux • Jean-Pierre Firmin Malher • Pierre Jean Georges Cabanis • François Barthélemy Beguinot • 1809: Girolamo-Luigi Durazzo • Jean-Baptiste Papin • Joseph-Marie Vien • Pierre Garnier de Laboissière • Justin Bonaventure Morard de Galles • Jean-Pierre Sers • Emmanuel Crétet • 1810: Louis Charles Vincent Le Blond de Saint-Hilaire • Jean Lannes • Giovanni Battista Caprara • Charles Pierre Claret de Fleurieu• Jean-Baptiste Treilhard • 1811: Nicolas Marie Songis des Courbons • Charles Erskine de Kellie • Alexandre-Antoine Hureau de Sénarmont • Michel Ordener • Louis Antoine de Bougainville • Ippolito-Antonio Vincenti-Mareri • 1812: Jean-Guillaume de Winter • Jean-Marie Dorsenne • Auguste Jean-Gabriel de Caulaincourt • 1813: Joseph-Louis Lagrange • Jean-Ignace Jacqueminot • Hyacinthe-Hughes Timoléon de Cossé-Brissac • Justin de Viry • Jean-Jacques Rousseau • Frédéric Henri Walther • 1814: Jean-Nicolas Démeunier • Jean-Louis-Ebenezer Reynier • Claude Ambroise Régnier • 1815: Claude Juste Alexandre Legrand • Antoine-Jean-Marie Thévenard • 1829: Jacques-Germain Soufflot1885: Victor Hugo1889: Théophile Malo Corret de La Tour d'Auvergne • Lazare Carnot • Jean-Baptiste Baudin • François Séverin Marceau • 1894: Marie François Sadi Carnot
20. století
1907: Marcellin Berthelot • 1908: Émile Zola1920: Léon Gambetta1924: Jean Jaurès1933: Paul Painlevé1948: Paul LangevinJean Baptiste Perrin1949: Félix Éboué • Victor Schoelcher • 1952: Louis Braille1964: Jean Moulin1987: René Cassin1988: Jean Monnet1989: Henri GrégoireGaspard MongeNicolas de Condorcet1995: Marie Curie-SkłodowskáPierre Curie1996: André Malraux
21. století
2002: Alexandre Dumas2015: Pierre Brossolette • Geneviève de Gaulle-Anthonioz • Germaine Tillion • Jean Zay • 2018: Antoine Veil • Simone Veilová2020: Maurice Genevoix2021: Josephine Bakerová
Osobnosti jsou uváděny podle roků uložení jejich ostatků do Pantheonu.
Autoritní data Editovat na Wikidatech