Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu
Jeho Eminence Maria Tadeáš Trauttmansdorff | |
---|---|
2. arcibiskup olomoucký | |
Církev | Římskokatolická církev |
Arcidiecéze | Olomoucká |
Předchůdce | Antonín Theodor Colloredo-Waldsee |
Nástupce | Rudolf Jan Habsbursko-Lotrinský |
Titulární kostel | neměl |
Znak | ![]() |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 20. prosince 1783 světitel Josef Adam Arco |
Biskupské svěcení | 8. září 1795 světitel Antonín Theodor Colloredo-Waldsee 1. spolusvětitel Jan Prokop Schaaffgotsche 2. spolusvětitel Karel Godefried von Rosenthal |
Kardinálská kreace | 23. září 1816 kreoval Pius VII. |
Titul | Kardinál-kněz |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Datum narození | 28. května 1761 |
Místo narození | Štýrský Hradec Habsburská monarchie ![]() |
Datum úmrtí | 20. ledna 1819 (ve věku 57 let) |
Místo úmrtí | Vídeň Rakouské císařství ![]() |
Místo pohřbení | Katedrála v Olomouci |
Národnost | Rakouská |
Rodiče | Vejkard Josef z Trauttmansdorffu |
Příbuzní | Jan Nepomuk z Trauttmannsdorffu, Maria Vejkard z Trauttmansdorffu a Alois z Trauttmansdorffu (sourozenci) |
Povolání | duchovní |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrabě Maria Tadeáš kardinál z Trauttmansdorffu; německy : Maria Thaddäus von Trautmannsdorff, křtěn Maria Juda Tadeáš Josef Alois Vincenc Ferrerský Vilém (28. května 1761 Štýrský Hradec[1] – 20. ledna 1819 Vídeň[2]) byl rakouský šlechtic z rodu Trauttmansdorffů a duchovní, v letech 1794–1811 působil jako v pořadí 15. biskup královéhradecký, ovšem záležitosti diecéze řídil až do roku 1815, kdy papež potvrdil jeho volbu olomouckým arcibiskupem a 2. arcibiskup olomoucký (1811–1819). Kardinálem byl jmenován 23. září 1816.
Život
Pocházel ze starého šlechtického rodu Trauttmansdorffů, patřil ke štýrské hraběcí linii.[3] Narodil se jako čtvrtý syn hraběte Vejkarta Josefa z Trauttmansdorffu (1711–1788) a jeho druhé manželky Marie Anny, rozené z Wurmbrand-Stuppachu (1733–1807).[4] Absolvoval gymnázium ve Štýrském Hradci, poté pokračoval od roku 1780 ve studiu na koleji Collegium Germanicum v Římě, zapsal se také jako student na univerzitě v Pavii. Studium dokončil promocí v roce 1782 a v roce 1783 byl vysvěcen na kněze, zároveň se stal nesídelním kanovníkem v Olomouci a začal působit jako farář v Krnově. V roce 1785 byl přeložen jako děkan do Holešova, kde se naučil česky. V této době se profiloval jako stoupenec josefinismu a uplatnil se i jako spisovatel.[5]
V roce 1793 byl jmenován biskupem v Terstu, ale než se tam odebral, stal se v srpnu 1794 královéhradeckým biskupem. Oficiálně byl ve funkci potvrzen v roce 1795 a biskupské svěcení přijal v kroměřížském kostele sv. Mořice od olomouckého arcibiskupa Antonína Colloreda. Slavnostní intronizace na biskupský stolec se konala 3.–4. října 1795.[6] V Hradci Králové trvale sídlil v biskupské rezidenci, stejně jako předchůdci ale také často pobýval na zámku Chrast. Měl snahu o zlepšení církevního školství, v Hradci Králové založil teologický seminář a po osobní intervenci v Praze a Vídni dosáhl také obnovení gymnázia v Německém Brodě.[7][8] Svůj zájem věnoval také péči o chudé a pro děti zaměstnanců biskupských statků zřídil penzijní fond. Proslul i jako bibliofil, jeho knihovna je dnes umístěna v biskupské rezidenci.[9]
Arcibiskupem v Olomouci byl zvolen v listopadu 1811, vzhledem k probíhajícím napoleonským válkám a internaci papeže Pia VII. ve Francii byl ve funkci oficiálně potvrzen až v roce 1815, do té doby také souběžně nadále spravoval záležitosti královéhradecké diecéze. V letech 1816–1818 vykonal velkou vizitační cestu po olomoucké arcidiecézi a v roce 1817 získal za zásluhy velkokříž Leopoldova řádu.[10] Zemřel náhle při návštěvě Vídně 20. ledna 1819 ve věku 57 let. Je pohřben v kryptě katedrály svatého Václava v Olomouci.
Majetkové a rodinné poměry
Jeho soukromým majetkem bylo panství Medlešice na Chrudimsku, které koupil v roce 1810.[11][12]. Tento majetek po něm zdědil nejmladší bratr Joachim.
Maria Tadeáš pocházel početné rodiny, měl osm sourozenců. Nejstarší bratr Jan Nepomuk (1757–1809), byl c. k. tajným radou, komořím a v letech 1808–1809 zemským maršálkem v Dolním Rakousku[13] Díky dědictví a sňatku získal majetek na Moravě a v Čechách (Staré Hobzí, Jemnice, Herálec). Další bratr Maria Vejkart (1760–1842) byl knězem a v letech 1828–1842 generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Nejmladší z bratrů Joachim (1771–1835) byl c. k. komořím, v roce 1819 zdědil Medlešice, později koupil Záběhlice u Prahy.[14]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o křtu[nedostupný zdroj] farnosti Štýrský Hradec – Sv. Krve; příjmení zapsáno Trautmanstorff
- ↑ Matriční záznam o úmrtí Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. farnosti Vídeň – Panny Marie u Skotů; s. 02-Tod_0100, příjmení zapsáno Trautmannsdorf-Weinsberg
- ↑ Rodokmen Trauttmansdorffů (štýrská hraběcí linie) dostupné online
- ↑ Rodokmen Trauttmansdorffů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 647–648
- ↑ Ottův slovník naučný; díl 25.; Praha, 1907 (reprint 2001); s. 673 ISBN 80-7185-439-5
- ↑ POLEHLA, Petr, HAVLÍKOVÁ, Eva: Intronizace královéhradeckých biskupů v 17. a 18. století; Červený Kostelec, 2020; s. 96–99 ISBN 978-80-7465-419-0
- ↑ HOLOUBEK, Ladislav: Život a výuka v hradeckém semináři od roku 1714 do konce 19. století in: 350 let královéhradecké diecéze; Červený Kostelec, 2015; s. 218 ISBN 978-80-7465-160-1
- ↑ Historie gymnázia v Havlíčkově Brodě dostupné online
- ↑ Biskupská knihovna v Hradci Králové dostupné online Archivováno 18. 12. 2022 na Wayback Machine.
- ↑ Maria Tadeáš Trauttmansdorff na webu Arcibiskupství olomouckého dostupné online
- ↑ Zámek Medlešice na webu Národního památkového ústavu dostupné online
- ↑ Dějiny zámku Medlešice na webu Pardubického kraje dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Dolním Rakousku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ NOVOTNÝ, David: Kardinál Maria Tadeáš Trauttmansdorff a společenský vzestup rodu Wiederspergů; Chrudimský vlastivědný sborník 23; Chrudim, 2011
Literatura
- Kolektiv: 350 let královéhradecké diecéze; Červený Kostelec, 2015; 454 s. ISBN 978-80-7465-160-1
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu
- Profil na catholic-hierarchy.org
- Biografický profil na stránkách Salvadora Mirandy "The Cardinals of the Holy Roman Church"
![]() | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
15. biskup královéhradecký | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jan Leopold Hay | 1794–1811 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu | Nástupce: Alois Josef Krakovský z Kolovrat |
2. arcibiskup olomoucký | ||
---|---|---|
Předchůdce: Antonín Theodor Colloredo-Waldsee | 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu | Nástupce: Rudolf Jan |
Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů | ||
---|---|---|
| ![]() | |
Olomoučtí biskupové (1063–1776) | 1063–1085 Jan I. • 1088–1091 Vezel • 1091–1096 Ondřej • 1096–1099 Jindřich (?) • 1097/1099–1104 Petr I. • 1104–1126 Jan II. • 1126–1150 Jindřich Zdík • 1151–1157 Jan III. • 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle • 1172–1182 Dětleb • 1182–1184 Pelhřim • 1184–1194 Kaim • 1194–1199 Engelbert • 1199–1201 Jan V. Bavor • 1201–1240 Robert Angličan • 1241–1245 Vilém • 1241–1245 Konrád z Friedberka • 1245–1281 Bruno ze Schauenburku • 1281–1302 Dětřich • 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna • 1311–1316 Petr II. Andělův de Ponte Corvo • 1316–1326 Konrád I. Bavor • 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé • 1334–1351 Jan VII. Volek • 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi • 1364–1380 Jan IX. ze Středy • 1381–1387 Petr III. Jelito • 1387 Jan X. • 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka • 1398–1403 Jan XI. Mráz • 1403–1408 Lacek z Kravař • 1409–1412 Konrád II. z Vechty • 1412–1416 Václav Králík z Buřenic • 1416–1430 Jan XII. Železný • 1416–1418 (Aleš z Březí) • 1430–1434 Kuneš ze Zvole • 1434–1450 Pavel z Miličína • 1450–1454 Jan XIII. • 1454–1457 Bohuslav ze Zvole • 1457–1482 Tas z Boskovic • 1483/1484–1490 Jan Filipec • 1487–1489 Jan XIV. Vitéz • 1489–1493 Ardicino della Porta ml. • 1493–1497 Jan XV. Borgia • 1497–1540 St. I. Thurzo • 1540–1541 Bern. Zoubek ze Zdětína • 1541–1553 Jan XVI. Dubravius • 1553–1565 Marek Khuen z Olomouce • 1565–1572 Vilém Prusinovský z Víckova • 1572–1574 Jan XVII. Grodecký • 1574–1575 Tomáš Albín z Helfenburka • 1576–1578 Jan XVIII. Mezoun z Telče • 1579–1599 St. II. Pavlovský • 1599–1636 František z Ditrichštejna • 1636–1637 Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna • 1638–1662 Leopold I. Vilém (za něho administrovali: 1638 Ondřej Orlík, 1638–1640 Kašpar Karas, 1640–1642 Jan Kašpar Stredele, 1643–1646 Kašpar Karas, 1642–1650 Roderich Santhiller, 1650–1653 Jak. Merkurián, 1654–1664 Fr. Eliáš Kastelle) • 1663–1664 Karel I. Josef • 1664–1695 Karel II. z Lichtenst.-Castelcorna • 1695–1711 Karel III. Lotrin. • 1711–1738 Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu • 1738–1745 Jak. Arn. z Lichtenst.-Castelcorna • 1745–1758 Ferd. Jul. Troyer z Troyersteinu • 1758–1760 Leopold II. Fridrich z Egkhu • 1761–1776 Max. z Hamiltonu | |
Pomocní biskupové olomoučtí (1304–1777) | 1304–1324 Martin z Brna • 1347 Dětřich z Portic • 1442–1482 Vilém z Kolína • 1482–1501 Ondřej Wismann • 1498 Konrád Altheimer z Vaserburgu • 1509–1529 Martin Göschl • 1547–1549 Martin Přemyslovic • 1551–1561 Václav • 1603–1607 Melchior Pyrnesius z Pyrnu • 1608–1617 Jan Křtitel Civalli • 1618–1628 Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat • 1629–1632 Caesar Nardus z Montopole • 1630–1639 Filip Fridrich Breuner • 1637–1642 Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu • 1640–1646 Kašpar Karas z Rhomsteinu • 1639–1650 Zikmund Miutini ze Spillimbergu • 1652–1665 Jan Gobbar • 1665–1668 Bernard Bredimus (nepotvrzen Římem) • 1668–1669 Ondřej Dirre • 1670–1695 Jan Jos. Breuner • 1690–1692 Fr. Ant. von Losenstein (koadjutor) • 1696–1702 Ferd. Schröffel ze Schröffenheimu • 1703–1727 Fr. Julián von Braida • 1729–1748 Otto Honorius z Egkhu • 1749–1771 Jan Karel Leopold von Scherffenberg • 1771–1776 Jan Václav Xaver Frey von Freyenfels • 1775–1777 Matyáš Fr. Chorinský z Ledské | |
| ||
Olomoučtí arcibiskupové (od r. 1777) | 1. 1777–1811 Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee • 2. 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu • 3. 1819–1831 Rudolf Jan • 4. 1832–1836 Ferdinand Maria Chotek • 5. 1836–1853 Maxmilián Josef Sommerau-Beckh • 6. 1853–1892 Bedřich z Fürstenberka • 7. 1893–1904 Theodor Kohn • 8. 1904–1915 František Saleský Bauer • 9. 1916–1920 Lev Skrbenský z Hříště • 10. 1921–1923 Antonín Cyril Stojan • 11. 1923–1947 Leopold Prečan • 12. 1948–1961 Josef Karel Matocha • 1973–1987 ap. admin. Josef Vrana • 13. 1989–1991 František Vaňák • 14. 1992–2022 Jan Graubner • 15. od 2024 Josef Nuzík | |
Pomocní biskupové olomoučtí (od r. 1779) | 1779–1800 Karel Godefried z Rosenthalu • 1801–1812 Alois Jos. Krakovský z Kolovrat • 1817–1830 Ferdinand Maria Chotek • 1832–1868 Rudolf von Thyssebaert • 1831 Fr. Ant. Gindl • 1837–1838 Alois Jos. Schrenk • 1839–1841 Ant. Arnošt Schaffgotsche • do 1851 Ignaz Feigerle • 1880–1895 Gustav de Belrupt-Tyssac • 1904-1905 Jan Weinlich • 1904–1925 Karel Wisnar • 1906–1912 Vilém Blažek • 1922–1944 Jos. Schinzel • 1927–1938 Jan Stavěl • 1941–1969 St. Zela • 1943–1947 Jos. Martin Nathan • 1949–1965 Fr. Tomášek • 1990–1992 Jan Graubner • 1990–2017 Jos. Hrdlička • 2017–2024 Jos. Nuzík • od 2017 Ant. Basler | |
Pozn. kurz. = pomocný biskup, administrátor a ostatní; tuč. kurz. = arcibiskup; tuč. = kardinál |