Nikolaj Patrušev

Nikolaj Platonovič Patrušev
poradce prezidenta Ruska
Úřadující
Ve funkci od:
14. května 2024
PrezidentVladimir Putin
tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace
Ve funkci:
12. května 2008 – 12. května 2024
PrezidentDmitrij Medveděv
Vladimir Putin
PředchůdceIgor Ivanov
NástupceSergej Šojgu
ředitel Federální služby bezpečnosti
Ve funkci:
9. srpna 1999 – 12. května 2008
PrezidentBoris Jelcin
Vladimir Putin
Dmitrij Medveděv
PředchůdceVladimir Putin
NástupceAlexandr Bortnikov

Narození11. července 1951 (72 let)
Petrohrad
DětiDmitrij Patrušev
Alma materSaint Petersburg State Marine Technical University
Akademie Federální bezpečnostní služby Ruské federace
Profeseinženýr a politik
OceněníHrdina Ruské federace (2000)
Řád za námořní zásluhy
Řád cti
first-class Order of the Combat Cross
Řád Alexandra Něvského
… více na Wikidatech
CommonsNikolay Patrushev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Platonovič Patrušev (rusky Никола́й Плато́нович Па́трушев; * 11. července 1951, Leningrad) je bývalý generální tajemník Bezpečnostní rady Ruské federace[1] (v letech 2008 až 2024), dlouholetý pracovník sovětské tajné služby KGB a v letech 1999 až 2008 ředitel nástupnické ruské tajné služby FSB. Od poloviny května 2024 působí jako poradce ruského prezidenta.[2][3].

Patrušev bývá často zmiňován jako jeden z možných nástupců ruského prezidenta Vladimira Putina. Jeho syn Dmitrij je od roku 2018 ministrem zemědělství Ruska.[4]

Život

Patrušev se narodil v tehdejším Leningradě v rodině námořního důstojníka, který byl členem komunistické strany. V roce 1974 absolvoval leningradskou Státní námořní technickou univerzitu. Začal pracovat jako inženýr v konstrukční kanceláři pro stavbu lodí, ale následujícího roku začal spolupracovat s KGB. V této době se seznámil s Vladimirem Putinem. Navštěvoval zpravodajské kurzy ve škole KGB v Minsku, později v Moskvě (dnešní Akademie FSB). Patrušev je také držitelem doktorátu z práv. Má hodnost armádního generála.

V lednu 2016 britský soudce Robert Owen dospěl k závěru, že Patrušev ve své funkci pravděpodobně posvětil operaci FSB s cílem zabít Alexandra Litviněnka, přičemž za pachatele vraždy označil soud Andreje Lugového a Dmitrije Kovtuna.[5]

Litviněnko obviňoval Putina a Patruševa z přípravy teroristických útoků na obytné budovy v Moskvě a Volgodonsku v roce 1999, při kterých zemřelo přes 300 lidí. Moskva z nich vinila čečenské povstalce, čímž pak zdůvodnila invazi do Čečenska. Podle Litviněnka dal rozkaz k provedení těchto výbuchů Patrušev.[6]

V květnu 2024 jej ve funkci tajemníka Rady bezpečnosti Ruské federace nahradil dosavadní ministr obrany Sergej Šojgu.[7]

Názory

Patrušev je znám vyhraněnými protizápadními a zejména protiamerickými postoji. "Styl Anglosasů se po staletí nezměnil. A tak dnes dál diktují světu své podmínky a pošlapávají práva suverénních států. Zakrývají své činy slovy o boji za lidská práva, svobodu a demokracii, ve skutečnosti uplatňují doktrínu zlaté miliardy, podle níž v tomto světě může vzkvétat jen omezený počet lidí. Osudem ostatních je ohýbat záda," soudí. Američané podle něj stvořili koronavirus i teroristickou síť al-Káida.[6]

Osobní život

Patrušev je ženatý a má dva syny. Starší syn Dmitrij pracoval ve vedení státní Ruské zemědělské banky založené Vladimirem Putinem, v roce 2018 se stal ministrem zemědělství Ruska. Mladší Andrej pracuje pro FSB.[8]

Reference

  1. ZBAVITELOVÁ, Gita. Nikolaj Patrušev ví, jak řídit nebezpečného cara Putina. Stejně to uměl Berija se Stalinem. iROZHLAS [online]. 2023-04-01 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. 
  2. Подписаны указы о назначении в руководстве Администрации Президента [online]. 2024-05-14 [cit. 2024-05-14]. Dostupné online. (rusky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. Раскрыта новая должность экс-секретаря Совбеза Патрушева [online]. [cit. 2024-05-14]. Dostupné online. (rusky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19. 
  5. Vraždu agenta Litviněnka schválil podle britského soudce zřejmě prezident Putin. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. 
  6. a b NOVÁK, Martin. Muž č. 2 v Kremlu. Jestřáb Patrušev šíří lži o Západu, u Putina má výsadní postavení. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-06-10. Dostupné online. 
  7. ČTK. Putin navrhl výměnu ministra obrany, Šojgua by měl nahradit Bělousov. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. 
  8. Nikolaj Patrušev: Muž s duší čekisty, který má jedno ošklivé tajemství. iDNES.cz [online]. 2015-07-19 [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Platonovič Patrušev na Wikimedia Commons
  • Osoba Nikolaj Patrušev ve Wikicitátech
  • (rusky) životopis na stránce FSB
  • (rusky) životopis na webu Bezpečnostní rady RF
Rusko-ukrajinská válka
Pozadí
Krym
Donbas
Válka na východní Ukrajině • Let Malaysia Airlines 17 • Obléhání Slovjansku • Bitva o Kramatorsk (2014) • Bitva o Mariupol (2014) • Bitvy o Severodoněck • Bitva o Karlivku • První bitva o Doněcké letiště • Bitva o Krasnyj Lyman • Bitva o rajón Šachtarsk • Bitva o Horlivku • Povstalecká ofenziva (Bitva o Ilovajsk • Bitva o Novoazovsk) • Mariupolská ofenzíva (2014) • Druhá bitva o Doněcké letiště • Boje o Debalceve • Bitva o Šyrokyne • Bitva o Marjinku • Bitva o Svitlodarsk • Bitva o Avdijivku (2017) • První minská dohoda • Druhá minská dohoda • Doněcká lidová republika • Luhanská lidová republika • Novorusko • Malorusko
Invaze v roce 2022
Východoukrajinská
ofenzíva
Charkov • Konotop • Mariupol • Ochtyrka • Starobilsk • Sumy • Bitva o Donbas (Kreminna • Bitva o Doněc • Severodoněck • Lysyčansk • Rubižne • Popasna • Lyman • Svjatihorsk • Toškivka • Avdijivka (2022) • Obléhání Marjinky • Siversk • Bachmut • Soledar • Vuhledar) • Charkovská protiofenzíva (Balaklija • Lyman) • Ukrajinská protiofenzíva (2023) • Ruská ofenzíva na východě Ukrajiny 2023–současnost
Kyjevská ofenzíva
Černihiv • Černobyl • Hostomel • Ivankiv • Kyjev • Vasylkiv • Brovary • Kyjevský přízrak
Jihoukrajinská fronta
Cherson • Enerhodar • Melitopol • Mykolajiv • Berďansk • Záporoží • Ukrajinská protiofenzíva • Čornobajivka • Krynky
Ostatní boje a útoky
Další témata
Referenda • Anexe jihovýchodní Ukrajiny • Jaderné hrozby • Mobilizace v Rusku • Válečné zločiny • Ženy • Únosy dětí • Černomořská obilná iniciativa • Z (symbol)
Přehledy, reakce, dopady
Druhá studená válka • Krize 2021–2022 • Časová osa invaze (2023, 2024) • Mezinárodní sankce v průběhu ukrajinské krize • Ruská finanční krize (2014) • Ruská finanční krize (2022) • Ekonomické důsledky • Vzpoura Wagnerovy skupiny • Rezoluce VS OSN č. 11/1 • Protesty • Reakce Česka • Královecký kraj • Bavovna • NAFO
Skupiny a ideologie
Rusko
Ukrajina
Osobnosti
Ruská moc
Separatisté a ruští spojenci
Krym: Sergej Aksjonov • Vladimir Konstantinov • Alexej Čalyj • Natalja Poklonská • DLR: Denis Pušilin • Alexandr Zacharčenko • Pavel Gubarev • Arsen Pavlov • Artem Žoga • LLR: Igor Plotnickij • Leonid Pasečnik • Bělorusko: Alexandr Lukašenko
Ukrajina
Autoritní data Editovat na Wikidatech