Pjotr Berngardovič Struve

Pjotr Berngardovič Struve
Narození	26. lednajul. / 7. února 1870greg. Perm
Úmrtí	26. února 1944 (ve věku 74 let) nebo 22. února 1944 (ve věku 74 let) Paříž
Místo pohřbení	Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Alma mater	Petrohradská státní univerzita Univerzita Štýrský Hradec
Povolání	politik, ekonom, novinář a spisovatel
Zaměstnavatelé	Petrohradská státní polytechnická univerzita Ministry of Finance of the Russian Empire Ruská právnická fakulta v Praze Bělehradská univerzita
Politické strany	Ruská sociálně demokratická dělnická strana Konstitučně demokratická strana
Choť	Nina Alexandrovna Gerdová
Děti	Gleb Petrovič Struve[1] Alexej Petrovič Struve Konstantin Petrovič Struve
Rodiče	Berngard Vasiljevič Struve a Anna Fjodorovna Rozenová
Rod	Struveové
Funkce	Člen Státní dumy Ruského impéria
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pjotr Berngardovič Struve (rusky Пётр Бернга́рдович Стру́ве; 26. ledna^jul./ 7. února 1870^greg., Perm – 22. února 1944, Paříž) byl ruský filozof, historik, ekonom, veřejný činitel a novinář.

Život

Pocházel z rodiny permského gubernátora Berngarda Vasiljeviče Struve. Byl vnukem astronoma Vasilije Jakovleviče Struve a patřil do dynastie vynikajících ruských vědců a politiků. Studoval právnickou fakultu Petrohradské státní univerzity.

Byl jedním z prvních ruských marxistů. Asistoval při setkáních marxistů a narodniků, kde se seznámil se svým budoucím oponentem Vladimirem Uljanovem (pozdějším V. I. Leninem). Napsal Manifest ruské sociálnědemokratické strany pracujících ku příležitosti jejího založení v roce 1898, protože byl přesvědčen, že základy marxismu jsou liberální. Když se přesvědčil, že marxismus je především revoluční, krátce před rozpadem této strany na bolševiky a menševiky ji P. B. Struve opustil a přešel do Konstituční demokratické strany (které byl také spoluzakladatelem), propagující liberální metody. Tuto stranu reprezentoval v předrevoluční ruské Dumě. Po ruské Říjnové revoluci publikoval různé významné články o příčinách revoluce a přidal se k bělogvardějcům. Ve vládě Petra Wrangela a Antona Děnikina byl ministrem zahraničních věcí.

Následující tři desetiletí žil v emigraci v Paříži, jeho synové získali významné posty v Ruské pravoslavné církvi v zahraničí.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pyotr Berngardovich Struve na španělské Wikipedii, Струве, Пётр Бернгардович na ruské Wikipedii a Piotr Berngardovič Struve na slovenské Wikipedii.

Literatura

• A. Zubov (red.), Dějiny Ruska 20. století I. Praha: Argo 2014. Str. 113 aj.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pjotr Berngardovič Struve na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.