Cyrilice

Cyrilice
Typ	Abeceda
Mluvené jazyky	Národní písmo: Bulharsko Bulharsko Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina Bělorusko Bělorusko Černá Hora Kyrgyzstán Kyrgyzstán Mongolsko Mongolsko Rusko Rusko Severní Makedonie Severní Makedonie Srbsko Srbsko Tádžikistán Tádžikistán Ukrajina Ukrajina Podněstří Podněstří
Časové období	~od 940 n. l. — současnost
Předchůdce	Fénické písmo Řecká abeceda Cyrilice
Sestry	Latinka Koptské písmo Arménské písmo Gruzínské písmo Hlaholice
Rozsah unicode	U+0400–U+04FF U+0500–U+052F U+2DE0–U+2DFF U+A640–U+A69F
ISO 15924	Cyrl
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode.

Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor velká řecká abeceda. V češtině se označení „cyrilice“ často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. „abeceda“, „alfabeta“, „alefbet“, „abugida“ nebo „bopomofo“.

Cyrilice se používá pro zápis sedmi živých slovanských jazyků: bulharštiny, makedonštiny, srbochorvatštiny (resp. srbštiny, černohorštiny a částečně i bosenštiny), ukrajinštiny, běloruštiny, rusínštiny a ruštiny; jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1989 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou.^[1] Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština, uzbečtina a kazaština.

Historie

Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se sice připisuje Metodějovu žáku Klimentovi Ochridskému, důkazy však chybí. Pravděpodobnější ale bude, že autorem byl žák sv. Metoděje Konstantin zvaný Presbyter, který působil v novém hlavním městě První bulharské říše v Preslavi jako biskup. Tady bylo hlaholské písmo nahrazené cyrilikou.

V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále.

Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708–1711, kdy byla některá písmena upravena (Ѧ na Я) a jiná méně používaná písmena vypuštěna (Ѯ, Ѱ, Ѡ). Toto písmo nazývané graždanka („občanské písmo“) odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v letech 1917–1918, kdy byla čtyři méně používaná písmena (I/i, Ѣ/ѣ, Ѳ/ѳ, Ѵ/ѵ) z azbuky vypuštěna.

Znaky

Původní cyrilice

Původní cyrilice kolem roku 900 vypadala takto:

Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce:

Názvy písmen (ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo, má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala): az – buki – vedi – glagol’ – dobro – jesť – živjote – dzelo – zemlja – iže – i – kako – ljudi – myslete – naš – on – pokoj – rcy – slovo – tvjordo – uk – fert – cher – omega – červ’ – cy – ša – šta – jer – jery – jer’ – jať – ju – ja – jotované jesť – malý jus – jotovaný malý jus – velký jus – jotovaný velký jus – ksi – psi – fita – ižica.

Moderní cyrilice

Tvar písmen se během času měnil, některá písmena zanikla úplně, jiná se pro potřeby nových jazyků zavedla. Vzhled a pořadí písmen v abecedě (tj. azbuce) se rovněž liší zdroj od zdroje. Znaky, které se nevyskytují v ruské azbuce, anebo mají jinou výslovnost, jsou doplněné v závorce o informaci o významu (nejdříve český či nejbližší ekvivalent, a pak popis v IPA, je-li ovšem k dispozici).

Běloruská

А

Б

В

Г (H)

Д

Е

Ё

Ж

З

І

Й

К

Л

М

Н

Bulharská

А

Б

В

Г

Д

Е

Ж

З

И

Й

К

Л

М

Н

Makedonská

А

Б

В

Г

Д

Ѓ (đ)

Е

Ж

З

Ѕ (Dz)

И

Ј

К

Л

Љ (Lj)

М

Н

Ruská

А

Б

В

Г

Д

Е

Ё

Ж

З

И

Й

К

Л

М

Н

Srbská

А

Б

В

Г

Д

Ђ (đ)

Е

Ж

З

И

Ј

К

Л

Љ (Lj)

М

Н

Ukrajinská

А

Б

В

Г (H)

Ґ (G)

Д

Е

Є (Ě)

Ж

З

И (Y)

І

Ї (ji)

Й

К

Л

М

Н

Běloruská

О

П

Р

С

Т

У

Ў (Ł)

Ф

Х

Ц

Ч

Ш

Ы

Ь

Э

Ю

Я

Bulharská

О

П

Р

С

Т

У

Ф

Х

Ц

Ч

Ш

Щ (Št/ʃt)

Ъ (ă/ə)

Ь

Ю

Я

Makedonská

Њ (Ň)

О

П

Р

С

Т

Ќ (Ć)

У

Ф

Х

Ц

Ч

Џ (Dž)

Ш

Ruská

О

П

Р

С

Т

У

Ф

Х

Ц

Ч

Ш

Щ

Ъ

Ы

Ь

Э

Ю

Я

Srbská

Њ (Ň)

О

П

Р

С

Т

Ћ (Ć)

У

Ф

Х

Ц

Ч

Џ (Dž)

Ш

Ukrajinská

О

П

Р

С

Т

У

Ф

Х

Ц

Ч

Ш

Щ

Ь

Ю

Я

Zde je přehled základní, majuskulní podoby („velká písmena“):

písmeno	název	přepis	výslovnost	výslovnost v ruské církevní slovanštině
А	azъ	A	[a]	[a]
Б	buky	B	[b]	[b]
В	vědi	V	[v]	[v]
Г	glagoľь	G	[g]	[γ]
Д	dobro	D	[d]	[d]
Е	estь	E	[ɛ]	[jɛ] (na začátku slova se psalo písmeno Є)
Ж	živěte	Ž	[ʒ]	[ʒ]
Ѕ	dzělo	Dz	[ʣ]	[z]
З	zemlja	Z	[z]	[z]
И	iže	I	[i]	[i] (s variantou Й [j])
І	ї	Ï	[i]	[i]
К	kako	K	[k]	[k]
Л	ljudje	L	[l]	[l]
М	myslite	M	[m]	[m]
Н	našь	N	[n]	[n]
О	onъ	O	[o]	[o] (na začátku slova se psalo písmeno Ѻ)
П	pokojь	P	[p]	[p]
Р	rьcy	R	[r]	[r]
С	slovo	S	[s]	[s]
Т	tvrьdo	T	[t]	[t]
Ѹ	ukъ	U	[u]	[u] (na začátku slova se psalo písmeno ОУ)
Ф	frьtъ	F	[f]	[f]
Х	chěrъ	Ch	[x]	[x]
Ѡ	otъ	Ō	[o:]	[o] (většinou se používala varianta Ѿ [ot])
Ц	cy	C	[ʦ]	[ʦ]
Ч	červь	Č	[ʧ]	[ʧ]
Ш	ša	Š	[ʃ]	[ʃ]
Щ	šta	Šč	[ʃt]	[ʃʧ]
Ъ	jerъ	Ъ	[ʌ]	nevyslovuje se
Ы	jery	Y	[y]	[y]
Ь	jerь	Ь	[ɪ]	měkčí předcházející souhlásku, nevyslovuje se
Ѣ	jatь	Ě	[jæ]	[je], na začátku slova [ja]
Ю	ju	Ju	[ju]	[ju]
Я	ja	Ja	[ja]	[ja], psalo se jen na začátku slova (jinak se používal malý jus - Ѧ)
Ѥ	je	Je	[je]	nepoužívalo se
Ѧ	ęsъ (malý jus)	Ę	[ɛ̃]	[ja]
Ѩ	jęsъ (jotovaný malý jus)	Ję	[iɛ̃]	nepoužíval se
Ѫ	ǫsъ (velký jus)	Ǫ	[ɔ̃]	nepoužíval se
Ѭ	jǫsъ (jotovaný velký jus)	Jǫ	[iɔ̃]	nepoužíval se
Ѯ	ksi	Ks, Ξ	[ks]	[ks]
Ѱ	psi	Ps, Ψ	[ps]	[ps]
Ѳ	fita	Th, Θ	[t,θ,f]	[f]
Ѵ	ižica	Ÿ	[ɪ,y]	[i]

Ižica se vyslovovala V po A a E, jinak I. Jer (tvrdý znak) zřejmě odpovídá dnešní výslovnosti v bulharštině, tj. šlo o podobnou samohlásku jako v anglickém jazyce „a“. Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např. богъ = bůh.

Co do počtu uživatelů je dnes nejrozšířenější ruská cyrilice, tzv. azbuka, která obsahuje následující znaky:

А	Б	В	Г	Д	Е	Ё	Ж	З	И	Й
К	Л	М	Н	О	П	Р	С	Т	У	Ф
Х	Ц	Ч	Ш	Щ	Ъ	Ы	Ь	Э	Ю	Я

• Ukrajinština používá navíc písmena Є, І, Ї, Ґ; naopak nepoužívá např. Ё, Ъ, Ы, Э. Г se v ní nečte G, ale H.
• Běloruština používá navíc písmena І, Ў, Ґ; Ў se čte podobně jako polské Ł; nepoužívá např. И, Щ, Ъ. Г se v ní nečte G, ale H přesněji jako ostré CH [ɣ]
• Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj) a Џ (Dž) –⁠ písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v srbské/chorvatské latince.
• Černohorština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj), Џ (Dž), С́ (Ś), З́ (Ź) –⁠ písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v černohorské latince.
• Makedonština po vzoru srbštiny používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Љ (Lj), Њ (Nj), Ѕ (Dz) a Џ (Dž), místo Ђ má Ѓ a místo Ћ má Ќ –⁠ písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v latince.
• Bulharština čte Щ jako Št, ne Šč; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jako rumunské Ă.
• Mongolština má navíc znaky Ө/ө, Ү/ү (někdy se píše jako V/v). Písmena Ж (Ž) a З (Z) se čtou a vyslovují jako Dž a Dz.

Následující tabulka minuskulní azbuky („malá písmena“) ukazuje rozdíly mezi kolmým a kurzívním písmem ruské azbuky. Některé kurzívní znaky jsou značně odlišné.

а

б

в

г

д

е

ё

ж

з

и

й

к

л

м

н

о

п

р

с

т

у

ф

х

ц

ч

ш

щ

ъ

ы

ь

э

ю

я

а

б

в

г

д

е

ё

ж

з

и

й

к

л

м

н

о

п

р

с

т

у

ф

х

ц

ч

ш

щ

ъ

ы

ь

э

ю

я

V bulharštině se často vyskytují v tištěném textu písmena v tzv. „rukopisném stylu“^[2], ve kterém jsou některá písmena naprosto odlišná i v základním (kolmém) typu písma a který je podobný kurzivě. V tomto stylu se písmeno д píše podobně jako malé „g“ v latince, písmeno т jako malé „m“ v latince, písmeno и jako malé „u“ v latince, písmeno п jako malé „n“ v latince, písmeno г jako zrcadlově otočené „s“ v latince, písmeno к jako malé „k“ v latince a písmeno л se píše podobně jako vzhůru nohama obrácené „v“ tedy podobně jako řecká Λ.^[3][4]

Číslice cyrilice

Číslice cyrilice je číselná soustava odvozená od cyrilice, která vznikla v První bulharské říši na konci 10. století. Soustava se používala v První bulharské říši a u jižních a východních Slovanů.^[5] Tento systém byl používán v Rusku nejpozději až do počátku 18. století, kdy ho Petr Veliký nahradil v rámci své iniciativy občanské reformy písma arabskými číslicemi.^[6][7] Číslice cyrilice hrály také roli v plánech měnové reformy Petra Velikého, stříbrné kopějky vydané po roce 1696 a strojně ražených mincí vydaných mezi 1700 a 1722 s vepsaným datem pomocí číslic cyrilice.^[8] Do roku 1725 byly ruské imperiální mince převedeny na arabské číslice.^[9] Číslice cyrilice lze stále nalézt v knihách napsaných v jazyce církevní slovanštiny.^[10]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Bringhurst, Robert (2002). The Elements of Typographic Style (version 2.5), pp. 262–264. Vancouver, Hartley & Marks. ISBN 0-88179-133-4.
• Vladimír Vavřínek: Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem, s. 340, nakl. Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-7429-344-3

Související články

• Číslice cyrilice
• Seznam jazyků
• Seznam jazyků používajících cyrilici
• Seznam písem (podle abecedy)
• Seznam písem (podle skupin)
• Skoropis

Externí odkazy

• Slovníkové heslo cyrilice ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu cyrilice na Wikimedia Commons
• Cyrilice v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
• Cyrilica ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Stránky o cyrilici Archivováno 18. 2. 2010 na Wayback Machine.
• Cyrilice na Omniglotu
• Staroslověnština na Omniglotu
• Font cyrilice Cyrillic Old Face
• Cyrilice na Unicode.org
• Kazašská cyrilice a fonty ke stažení^{[nedostupný zdroj]}
• Život sv. Metoděje - ukázka cyrilského textu